Listopad 2007

Nejsou na prodej

26. listopadu 2007 v 21:48 Příběhy pro srdíčko
Jedna mladá dvojice vešla do nejkrásnějšího obchodu s hračkami ve městě. Manželé si dlouho prohlíželi barevné hračky, které tu byly v policích vyrovnané až do stropu. Hraček a nejrůznějších krabic s nimi tu bylo nepřeberné množství ve veselém nepořádku. Byly tam panenky, které plakaly, elektronické hračky, malinkaté kuchyňky, ve kterých se pekly dorty a pizzy a další a další hračky.
Manželé se nemohli rozhodnout. Přiblížila se k nim milá prodavačka. Žena se jí snažila vysvětlit: "Podívejte se, my máme malou holčičku, ale jsme celý den pryč a často i večer." "A holčička se tak málo směje," pokračoval muž. "Chtěli bychom jí koupit něco, co by jí udělalo radost," řekla zase ta žena. "Když nejsme doma…Něco, co by ji potěšilo, když je sama."
"Je mi líto," usmála se mile prodavačka. "Ale my neprodáváme rodiče."
z knihy Příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrero

Známky pro albatrosy

26. listopadu 2007 v 21:43 | Pavel Koubek |  Archa
Albatros je pro mne jeden z ptáků symbolizujících volnost a svobodu. Na vlastní oči jsem ho nikdy neviděl, ale kdysi v dětských snech vždy doprovázel pirátskou loď vydávající se na další dobrodružnou plavbu… Albatros by se však mohl brzo stát jenom snem…
Za jeho ohrožení může kromě jiného intenzivní rybolov metodou zvanou "long line fishing", při které jsou za lodí vlečena lana dlouhá až 130 km, na kterých jsou zavěšeny tisíce háků s návnadou, která představuje pro mořské ptáky lákavé sousto. Každý rok se na tuto návnadu při jejím spouštění do moře chytí 100 000 albatrosů a 200 000 dalších ptáků a jiných živočichů, kteří jsou po vytažení na rybářskou loď vyhozeni jako odpad. Během jediného sledovaného výjezdu rybářské lodi, se nachytalo na háky a zbytečně utopilo 50 albatrosů.
Pro tentokrát ponechám stranou ohrožení celého ekosystému. Pro albatrosy a další ptáky jsou řešením závaží, díly kterým se lano rychleji potopí a lano se stužkami, které vlají ve větru za lodí a odrazují ptáky od návnady. Zmíněné metody prosazuje pracovní skupina Královské společnosti na ochranu ptáků a BirdLife International v rámci kampaně na ochranu albatrosů.
Podpořit tuto kampaň můžete i Vy a nebude Vás to stát takřka nic. Česká společnost ornitologická vyhlásila sbírku použitých poštovních známek, které budou na konci roku poslány do Velké Británie a prodány na filatelistických aukcích. Získané prostředky budou použity na nákup dalších závaží, lan se stužkami a osvětu mezi rybáři. Jestli máte na stole staré obálky, stačí jen vystřihat známky i s částí obálky a poslat je na adresu: Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5.
Takřka bezcennou věcí můžete pomoci zachránit životy velkého množství ptáků a dát jim tak třeba dárek k nadcházejícím Vánocům.
S použitím časopisu Ptačí svět

Dvě pozvání do Pacova

12. listopadu 2007 v 21:33 Pozvání od Zeleného srdce
Ochrana malých vodních toků se jmenuje výstava fotografií, kterou můžete do 25.11.2007 navštívit v Městském muzeu Antonína Sovy v Pacově. Výstava seznamuje se živočichy i rostlinami v okolí malých vodních toků, jejich ohrožením a možnostmi ochrany. Autorem je zoolog Mgr. David Fischer, který je spolupracovníkem Ochrany fauny ČR Votice.
Městské muzeum Antonína Sovy a Český svaz ochránců přírody Pacov zvou na přednášku Zapomenuté kapličky, která se bude konat v sobotu 17. listopadu 2007 od 14,30 hodin v Městském muzeu A.Sovy v Pacově. Návštěvníci se seznámí prostřednictvím vyprávění a promítání diapozitivů s příběhy jednotlivých památek okresů Pelhřimov a Havlíčkův Brod a jejich současným stavem, který je mnohdy velice špatný. Přednášku, která se koná v rámci aktivit místní ZO ČSOP Pacov směřujících k opravě Božích muk a kapliček v okolí Pacova doplní Dívčí pěvecký sbor Gymnázia Pacov a písničkář Jiří Soustružník. Program bude pokračovat večerním jazzovým koncertem v sokolovně v Pacově.

Studánka Vysočiny roku 2007

12. listopadu 2007 v 21:14 | Pavel Koubek |  Zapomenuté studánky
U příležitosti svátku Dne Země vyhlásilo na jaře letošního roku občanské sdružení Zelené srdce anketu Studánka Vysočiny roku 2007 o nejkrásnější, nejlepší, nejmilejší, nejchutnější studánku kraje Vysočina. Vítěznou studánkou, kterou vybrala porota z pěti navržených, se stala studánka s ne příliš poetickým jménem Prdlavka, kterou lze nalézt nedaleko Rozsochatce na okrese Havlíčkův Brod. Studánka ocenění získala za krásnou obnovu a péči, kterou ji věnují žáci ze Základní školy Wolkerova z Havlíčkova Brodu Studánka získala tabulku s označením Studánka Vysočiny roku 2007 a vítězný návrh odměnili pořadatelé knihou o studánkách.
Na dalších místech se umístily studánky z okolí Jihlavy a to Kamenná studánka, Eliška a Nad Zaječím, které obnovili a vzorně o ně pečují členové místní organizace Českého svazu ochránců přírody. Pětici uzavírá studánka U Malé Černé nedaleko Pacova na okrese Pelhřimov, kterou navrhl pan Ladislav Švec z Pacova. Tato studánka patří v současné době mezi ty zapomenuté, ale pokusíme se zajistit její obnovu.
Cílem ankety, která snad bude pokračovat i v příštím roce, je upozornit na krásná místa v kraji Vysočina, mezi které studánky bezesporu patří, ale také na jejich stav, který je v některých případech žalostný.

Poslední místo

4. listopadu 2007 v 21:59 Příběhy pro srdíčko
V pekle už bylo plno a před jeho branou čekala dlouhá fronta. Ďáblu nezbylo než odepřít dalším příchozím vstup. "Máme už jen jedno místo a to by měl logicky dostat největší hříšník," prohlásil. "Je mezi vámi alespoň nějaký masový vrah ?" Aby ďábel našel toho nejhoršího, začal hříšníky ve frontě vyslýchat. Po chvíli uviděl jednoho, kterého se před tím nevšiml. "Co jsi udělal ty ?" zeptal se. "Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem." "Něco si určitě udělat musel," ušklíbl se ďábel, " každý něco udělal."
To dobře vím" přesvědčeně odpověděl muž, "ale já jsem se vždy od všeho držel stranou. Viděl jsem jak lidé pronásledují jiné lidi, ale já jsem se k tomu bláznivému honu nepřidal, jak děti nechávají umřít hladem a prodávají je do otroctví, jak slabé vytlačují na okraj společnosti jako její odpad, jak jenom pořád přemýšlejí čím by se vzájemně podvedli. Ale já jsem tomu pokušení odolal a nikdy jsem nic neudělal. Nikdy."
"Vůbec nic ?" zeptal se nevěřícně ďábel. Jsi si jistý, žes to všechno viděl ?"
"Na vlastní oči!"
"A nic jsi neudělal? Zeptal se znovu ďábel.
"Ne!"
Ďábel se zachechtal: Tak pojď dál, příteli. To místo patří tobě!"
z knihy Další příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrero

Domov sv. Josefa

4. listopadu 2007 v 21:56 | Pavel Koubek |  Člověk člověku
Mám pocit, že většina z nás bere jako samozřejmost, že může chodit, povídat si s přáteli, číst si noviny, ale ona to samozřejmost není a zjistíme to až ve chvíli, kdy někdo z našich blízkých a nebo my sami o některý z těchto darů přijdeme. Dnes bych vám chtěl alespoň v pár větách představit zařízení, které je sice od Vysočiny poměrně daleko, ale nemělo by být daleko od našich srdcí.
Domov sv. Josefa v Žírči u Dvora Králové je zatím jediným místem u nás, které se specializuje na pomoc lidem nemocným roztroušenou sklerózou. V krásném areálu bývalého jezuitského kláštera provozuje toto zařízení od roku 2001 Oblastní charita Červený Kostelec a vytváří zde přívětivé rodinné prostředí pro život nemocným lidem. V současné době má zařízené 42 lůžek a nabízí i další doplňkové služby. Základem činnosti je pochopení jedinečnosti každého člověka a úcta k jeho osobnosti, úcta k lidskému životu. Pochopení, že i nevyléčitelně nemocný člověk je stále člověkem a my mu můžeme pomoci.
Více informací na www.domovsvjosefa.cz a rozhodnete-li se pomoci, můžete poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS DOMOVJOSEF na číslo 87777. Pomůžete tak pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. Díky.

Udělej s tím něco

4. listopadu 2007 v 21:52 Příběhy pro srdíčko
Jeden muž potkal na procházce městem žebrající děvčátko oblečené v hadrech. V myšlenkách se obrátil k Pánu: "Bože, jak můžeš takovou věc dopustit ? Prosím tě, udělej s tím něco."
Večer uviděl ve zprávách zabité lidi, oči umírajících dětí a těla trpících lidí.
Znovu se modlil: "Pane, tolik bídy. Udělej něco!"
V noci mu Pán jasně odpověděl: "Já jsem už něco udělal - stvořil jsem tebe."
z knihy Další příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrera

Pomoc ježkům

4. listopadu 2007 v 21:49 | Pavel Koubek |  Archa
Již v těchto dnech přinášejí lidé ochráncům přírody ježky s odůvodněním, že nepřežijí zimu. Tato pomoc může v mnoha případech spíše uškodit. S putujícími ježky se můžeme v tomto období setkat na okrajích lesů, v zahradách a v městských parcích. S příchodem podzimu totiž intenzivně vyhledávají potravu, aby si vytvořili dostatečné tukové zásoby pro období zimního spánku. Aby mohl spát ježek až do jara, potřebuje mít před usnutím na začátku listopadu váhu kolem 500 g. V případě, že se mu nepodaří shromáždit dostatek zásob, zimu nepřežije. Takto uhynou především mláďata z podzimního období a slabí a nemocní ježci. Může se to zdát kruté, ale příroda to tak zařídila pro přežití silnějších a zdravých, kteří jsou zárukou zachování druhu.
V případě, že se nejedná o opuštěná mláďata například po úhynu matky, je zbytečné zatím ježky odnášet z jim známého prostředí a brát je do lidské péče, protože během krátké doby dokáží získat potřebnou váhu. Lze pomoci přikrmováním, ale nikoliv mlékem, které jim poškozuje játra a může je i usmrtit. Nejvhodnější je maso z konzerv pro kočky.
Největší pomocí pro ježky není snaha o záchranu nemocných a slabých jedinců, ale apel na všechny řidiče, aby se jim pokusili na silnicích vyhnout. Pod koly automobilů jich každou noc zbytečně zahynou desítky.

Obyčejná trnka

4. listopadu 2007 v 21:44 Příběhy pro srdíčko
Malý rybníček ospale odpočíval v poledním vedru. Na leknínovém listu seděla žába a pozorovala dlouhonohou vodoměrku, která se bezstarostně klouzala po vodě. Za chvíli se jí dostane nadosah a žáby jí bez velké námahy bezstarostně schlamstne. O kousek dál vrhal potápník zamilované pohledy na krásnou potápnici. Neměl odvahu ji o své lásce povědět a tak se spokojil, že jí obdivoval na dálku.
Na břehu, jen malinký kousek od vody, umírala žízní malá kytička. Nemohla se dost k vodě, přestože byla tak blízko. Vyčerpané kořínky už nemohly dál.
Zato malá muška se topila. Nedávala pozor a spadla do vody. Teď jí křídla ztěžkla vodou a neměla sílu se vznést. Voda jí už pohlcovala.
Nad rybníček sahala svými větvemi trnka. Na špičce nejdelší větve, která dosahovala nad vodu, visel tmavý a nalitý plod. Právě dozrál, a tak se utrhl a spadl do rybníčku.
Bylo slyšet tiché šplouchnutí, které skoro zaniklo v bzučení hmyzu.
Ale v tom okamžiku, kdy trnka slavnostně a důležitě spadla do vody, se po hladině rozběhla vlnka, jako když se rozvíjí květ. A po ní následovala druhá, třetí, čtvrtá….
Vodoměrku vlnky odnesly z dosahu chtivé žáby.
Potápníkem smýkly k potápnici a potápník se jí nechtěně dotkl. Oba se vzájemně omlouvali tak dlouho, až se do sebe zamilovali.
První vlnka šplíchla na břeh a pokropila umírající kytičku.
Druhá vlnka s sebou vzala mušku a odnesla ji na stéblo trávy, kde si mohla osušit křídla
Kolik životů změnilo pár bezvýznamných vlnek ?
z knihy Další příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrero