Obyčejná trnka

4. listopadu 2007 v 21:44 |  Příběhy pro srdíčko
Malý rybníček ospale odpočíval v poledním vedru. Na leknínovém listu seděla žába a pozorovala dlouhonohou vodoměrku, která se bezstarostně klouzala po vodě. Za chvíli se jí dostane nadosah a žáby jí bez velké námahy bezstarostně schlamstne. O kousek dál vrhal potápník zamilované pohledy na krásnou potápnici. Neměl odvahu ji o své lásce povědět a tak se spokojil, že jí obdivoval na dálku.
Na břehu, jen malinký kousek od vody, umírala žízní malá kytička. Nemohla se dost k vodě, přestože byla tak blízko. Vyčerpané kořínky už nemohly dál.
Zato malá muška se topila. Nedávala pozor a spadla do vody. Teď jí křídla ztěžkla vodou a neměla sílu se vznést. Voda jí už pohlcovala.
Nad rybníček sahala svými větvemi trnka. Na špičce nejdelší větve, která dosahovala nad vodu, visel tmavý a nalitý plod. Právě dozrál, a tak se utrhl a spadl do rybníčku.
Bylo slyšet tiché šplouchnutí, které skoro zaniklo v bzučení hmyzu.
Ale v tom okamžiku, kdy trnka slavnostně a důležitě spadla do vody, se po hladině rozběhla vlnka, jako když se rozvíjí květ. A po ní následovala druhá, třetí, čtvrtá….
Vodoměrku vlnky odnesly z dosahu chtivé žáby.
Potápníkem smýkly k potápnici a potápník se jí nechtěně dotkl. Oba se vzájemně omlouvali tak dlouho, až se do sebe zamilovali.
První vlnka šplíchla na břeh a pokropila umírající kytičku.
Druhá vlnka s sebou vzala mušku a odnesla ji na stéblo trávy, kde si mohla osušit křídla
Kolik životů změnilo pár bezvýznamných vlnek ?
z knihy Další příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrero
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama