Prosinec 2007

Andělští poutníci

28. prosince 2007 v 21:41 | přišlo poštou |  Příběhy pro srdíčko
Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.
Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji.Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: 'Věci nejsou takové, jakými se zdají být.'
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla,co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtva ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího " Jak se to mohlo stát. První muž měl všechno a tys mu pomohl" , vyčítal. "Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč??" 'Věci nejsou takové, jakými se zdají,' odpověděl starší anděl. 'Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu.Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají.'
Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch.A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí,někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!
Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek, přítomnost je dar.
Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

Pravda je, že...
- někdo je na tebe velmi pyšný
- někdo na tebe myslí
- někdo se o tebe stará
- někomu chybíš
- někdo chce s tebou mluvit
- někdo chce s tebou být
- někdo doufá, že nemáš problémy
- někdo je ti vděčný za tvou podporu
- někdo chce držet Tvou ruku
- někdo doufá, že se vše v dobré obrátí
- někdo chce, abys byl šťastný
- někdo chce, abys našel jeho nebo ji
- někdo oslavuje tvůj úspěch
- někdo tě chce obdarovat
- někdo myslí, že TY JSI dar
- někdo tě miluje
- někdo obdivuje tvoji sílu
- někdo myslí na tebe a tvůj úsměv
- někdo chce být tvým ramenem na vyplakání


A druhá věc-přání:
- ať mají tvé ruce vždycky co dělat,
- ať je v tvé peněžence vždycky pár minci
- ať slunce pořád svítí na tvé okno
- ať po každém dešti určitě následuje duha
- ať máš vždy nablízku ruku přítele
- ať Bůh naplní tvoje srdce radostí

Bylo, nebo nebylo

28. prosince 2007 v 21:37 | přišlo poštou |  Příběhy pro srdíčko
Bylo...nebo nebylo... před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: 'Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?' 'Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo. 'Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: 'Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?' 'Já tě, lásko, nemůžu vzít.' odpověděla pýcha, 'tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď.' Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem: 'Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". 'Ach lásko, ' řekl smutek,'já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.' Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá. Najednou řekl nějaký hlas: 'Pojď lásko, já tě vezmu.' Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo
jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: 'Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?' 'To byl čas,' odpovědělo vědění.
'Čas?' zeptala se láska, 'proč mi pomohl čas?' A vědění odpovědělo: 'Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě.'

Adventní čas

13. prosince 2007 v 20:36 | Pavel Koubek |  Příběhy pro srdíčko
Ze všech stran znějí koledy, blikající barevná světla ve výlohách lákají kupující, plyšový Santa Claus už zase šplhá po balkonech domů a všude plno spěchajících lidí. "Za pár dnů přijde Ježíšek a já nemám ještě nakoupené dárky a všechno jídlo na sváteční stůl. Ty Vánoce by neměly být a příští rok žádné slavit nebudeme," běduje paní v davu a běží si do banky vypůjčit další peníze na další dárky, vždyť sousedka už utratila dvacet tisíc a ona jenom deset. Ulicí pomalu procházejí dvě postavy jakoby z jiného světa. To Josef a Marie přicházejí do města a hledají přístřeší…….
Za pár dnů tady bude Štědrý večer a budeme slavit narozeniny malého Ježíška. Když má narozeniny kdokoliv z nás, dostává dárky od příbuzných a přátel. Ježíšek dárky (mnohde i dary) přináší a jeho narození je velkým darem pro všechny věřící křesťany. Jaké dárky dáváme k narozeninám my jemu ? Nejnovější elektronika, parfémy, umělohmotné hračky pořízené z vypůjčených peněz by mu asi radost neudělaly, ale určitě ho potěší dobré skutky.
Krásné a hlavně klidné Vánoce a hodně štěstí a hlavně zdraví do nového roku 2008 přeje za sdružení Zelené srdce
Pavel Koubek

Výměna

13. prosince 2007 v 20:30 Příběhy pro srdíčko
Otec měl jet do města a jeho pětiletá dcerka se ho vyptávala, co jí tam koupí. Nenechala ho na pokoji a stále znovu mu dávala stejnou otázku. Táta nakonec ztratil trpělivost a vybuchl.
"Kup mi tohle, kup mi támhle to," napodoboval holčičku. "Ty myslíš jen na to, co ti mají dát tví rodiče. Rád bych věděl, co dáváš ty nám ?"
Odpověď holčičky ho zcela odzbrojila.
"Já vás mám přece ráda, to vám dávám," řekla jednoduše.
Z knihy Příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrero