Březen 2008

Studánka Vysočiny roku 2008

19. března 2008 v 22:18 | Pavel Koubek |  Zapomenuté studánky
U příležitosti Světového dne vody, který připadá na 22. března, vyhlašuje Občanské sdružení Zelené srdce druhý ročník ankety Studánka Vysočiny roku 2008. Chceme tak přispět k propagaci těchto pozapomenutých zdrojů čisté vody a zajímavých míst naší přírody opředených mnoha pověstmi. Navrhnout nejkrásnější, nejmilejší, nejlepší, nejvydatnější, nejoblíbenější…. studánku může každý. Stačí jen poslat návrh, který by měl obsahovat jméno studánky, popis cesty, kde ji hledat, fotografii, kontakt na navrhovatele a především zdůvodnění, proč si myslíte, že právě vaše studánka by měla získat titul Studánka Vysočiny roku 2008. Návrhy zasílejte na adresu: Občanské sdružení Zelené srdce, Mladé Bříště č.2., 396 01 Humpolec a nebo na e-mail: zelenesrdce@atlas.cz. Do 31. října 2008 vybere odborná porota nejlepší návrh, který odměníme knihou a vítězné studánce bude věnována všemožná péče včetně označení Studánka Vysočiny roku 2008. Do prvního ročníku ankety bylo navrženo pět studánek. Vítěznou studánkou se stala studánka Prdlavka z okresu Havlíčkův Brod, kterou obnovili a nadále se o ni vzorně starají žáci ze ZŠ Wolkerova v Havlíčkově Brodě. V kraji Vysočina jsou stovky možná i tisíce studánek, které jsou však mnohdy v žalostném stavu. Situace v některých obcích s nevyhovující kvalitou vody ve vodovodech ukazuje, že čistá voda je stále větší vzácností a tak je škoda každé studánky, která by měla být zničena. Z pohledu světa je dnes už jasné, že voda bude jedním z limitujících faktorů pro naše další přežití a i proto byl vyhlášen Světový den vody.

Otvírání studánek

19. března 2008 v 22:15 | Pavel Koubek |  Pozvání od Zeleného srdce
Zima odešla a jaro převzalo vládu nad krajem a to byl čas čištění studánek. Po svátku sv. Jiří se kdysi vydávaly dívky ke všem studánkám v okolí té či oné vesnice a ve zbožném průvodu prozpěvovaly nábožné písně. Do každé studánky vložila jedna z nich na okamžik dřevěný křížek. Potom ke studánce přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění od napadaného listí a od bláta. Když se kal ve vodě usadil, tak do ní jedna z dívek znovu křížek na chvilku ponořila. Trvalo i několik hodin, než všechny studánky v okolí vesnice dívky vyčistily a potom se ještě zastavily u křížku v polích ke společné modlitbě ke všem svatým a za zpěvu se rozcházely k domovům už skoro za tmy. V časech, kdy nebylo možné jen otočit vodovodním kohoutkem, ale voda se nosila ze studní, byla jedna jarní slavnost věnována i jim. V podvečer se na návsi svolávaly všechny svobodné dívky a s veselím obcházely všechny studny ve vesnici, ze kterých vylévaly vodu a čistily je po zimě. Na vyčištěnou studnu byl položen velký zelený věnec na znamení čistoty. Když byly všechny studny vyčištěné, tak se v neděli vydal po vsi dům od domu průvod svátečně oblečených dívek a při zpěvu vybíraly za vyčištění studní. Další neděli si dívky sjednaly samy muzikanty a konala se muzika "za studny". Vesnicí procházel další průvod tentokrát s muzikou a vše zakončila parádní tancovačka. Tvrdím o sobě, že mám velkou představivost, ale nedokážu si představit, že by dnes svobodné dívky obcházely za zpěvu zbožných písní studánky a čistily je. Na některých místech se však slavnosti otvírání studánek v upravené podobě obnovují. Od roku 2000 se slavnost Otvírání studánek koná díky sdružením Zelené srdce a sdružení Čtveráci i v Mladých Bříštích u Humpolce vždy o nejbližší neděli k 22. dubnu, kdy se oslavuje celosvětový svátek Den Země. Od místní bývalé školy se vydává průvod dětí i dospělých ke studánkám, které děti po zimě slavnostně odemknou velkým klíčem. I přesto, že průvod není nikdy veliký, určitě přispěl k tomu, že děti, které se ho účastní nebudou studánky ničit a kdo ví, třeba je budou jednou chodit čistit a otvírat i se svými dětmi. Slavnost Otvírání studánek připravujeme letos na neděli 20. 4. 2008. O půl druhé odpoledne se vydáme od místní bývalé školy na cestu ke třem studánkám v okolí. Letos půjdeme po pozměněné trase ke studánkám: Rousinovská kašna, Studánka lesních skřítků a nově k Vlčí studánce. Cestou dojde také na prezentaci knihy Krajem zapomenutých svědků, která bude i ke koupi. K vidění bude i výstava Zapomenuté studánky a vše bude zakončeno posezením s opékáním buřtů a možná i dalším překvapením.

Naučná stezka Březina

19. března 2008 v 22:13 | Pavel Koubek |  Zapomenutí svědkové
Naučná stezka Březina, jejíž jméno je odvozeno od pana Otakara Březiny, ředitele zemědělské školy v Humpolci vznikla z podnětu základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Humpolci na konci 80. let a procházela nejzajímavějšími místy v okolí hradu Orlíka. Po ukončení činnosti této organizace došlo během krátké doby k likvidaci většiny panelů a v terénu zůstalo patrné jen značení. Obnovy naučné stezky se v roce 2000 ujal Klub ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země Mladé Bříště ve spolupráci se společností Castrum o.p.s. Humpolec za finanční podpory Města Humpolec a Ministerstva životního prostředí. V letech 2000-2002 bylo obnoveno a rozšířeno značení stezky a na cca 8 km trase rozmístěno 16 tabulí na jednotlivá zastavení, která můžete navštívit. 1a) Úvodní panel 1b) Lesopark 2) Stoleté stromy u Rybníka Dvorák 3) Živcový lom 4) Štůly pod Orlíkem 5) Středověké hornictví 6) Březinka - rýžoviště zlata 7) Andalusit u Čejova 8) Rostliny v lese 9) Voda je život 10) Živočichové v lese 11) Studna v podhradí Orlíka 12) Hrad Orlík 13) Kamenné moře 14) Ochrana přírody 15) Čertovka a Andělka - pověsti z okolí 16) Židovský hřbitov Klub ochrany dravců a sov stěhuje své sídlo na Šumavu a většina jeho projektů na Vysočině bude ukončena a převezme je sdružení Zelené srdce. To se týká i naučné stezky Březina, ale pro návštěvníky se nic nemění. Naší snahou je a bude udržet naučnou stezku, tak aby přinášela informace a poznání všem zájemcům a návštěvníkům tohoto zajímavého území i v dalších letech a určitě to nebude práce jednoduchá. V letošním roce nás čeká výměna úvodního panelu a oprava několika panelů na trase stezky. Rádi uvítáme každého, kdo má zájem nám pomoci. Stezka začíná v nové části lesoparku u ZŠ Podhrad a jako okružní zde i končí. Na její trasu se můžete také napojit při cestě na hrad Orlík z Rozkoše a nebo při cestě po značené turistické cestě z Lipnice nad Sázavou. Její součástí je i odpočinkové místo vybudované Lesy

Nehoda

19. března 2008 v 22:10 Příběhy pro srdíčko
Jedna mladá žena jela autem z práce. Řídila velmi opatrně, protože měla zbrusu nové auto. Její manžel na ten model dlouho šetřil. Na přeplněné křižovatce na okamžik zaváhala a narazila blatníkem do nárazníku jiného auta. Strašně se rozplakala. Jak jen takovou škodu vysvětlí manželovi ? Druhý řidič ji sice shovívavě vyslechl, ale trval na tom, že je potřeba sepsat pojistnou událost. Žena začala hledat dokumenty ve velké hnědé tašce. Vypadl z ní jakýsi lístek. Rozhodnými tahy mužského písma na něm stálo: "V případě nehody si pamatuj, že miluji tebe, ne to auto." Z knihy Paprsek slunce pro duši Bruna Ferrero

Jarní stěhování obojživelníků

19. března 2008 v 22:09 | Pavel Koubek |  Archa
S příchodem jara vyrážejí na místa rozmnožování stovky žab a obojživelníků. Putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se sami narodili. V případě, že jim jejich cestu překříží silnice, tak dochází k mnoha malým tragédiím pod kol projíždějících automobilů. Zabránit zbytečnému úhynu putujících žab a čolků se od roku 2000 snažíme v lokalitě Smrdov u Humpolce. Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, tak začínám lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice 150 dlouhou zábranu. Zdá se, že letos to bude již každým dnem. Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků ze kterých jsou po dobu cca 14 dnů dvakrát za noc přenášeni do rybníka. Za tuto bylo na této lokalitě v prvních letech přeneseno cca 1 500 ropuch obecných a dalších obojživelníků. Stejně jako v mnoha jiných lokalitách je však i zde v posledních letech patrný silný úbytek cca na jednu třetinu původního počtu. Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit aby nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Bohužel zde uhyne množství obojživelníků při cestě z rybníka, ale to by znamenalo vybudovat druhou zábranu u rybníka a přenášet putující obojživelníky z obou směrů další měsíc a na to bohužel zatím nejsou síly a ani peníze. Důležité je, že obojživelníci nakladli vajíčka, ze kterých bude další generace.

Vítání ptačího zpěvu na Křemešníku

19. března 2008 v 22:08 | Pavel Koubek |  Pozvání od Zeleného srdce
Vítání ptačího zpěvu se stalo akcí na kterou začátkem května vyrážejí stovky lidí na mnoha místech po celé Evropě. Jedním z těchto míst bude i Křemešník u Pelhřimova. Smyslem vítání ptačího zpěvu je seznámit nejširší veřejnost s hlasy našich opeřenců a přiblížit jim jejich život. Putování za hlasy ptáků po okraji přírodní rezervace je určeno opravdu pro ranní ptáčata, protože od hotelu na Křemešníku se účastníci vydají v sobotu 10. 5. 2008 takřka ještě za tmy a to ve 4,30 hodin. Jen tak je totiž možné slyšet jednotlivé probouzející se opeřence a rozeznat jejich písničky.

Světluška

19. března 2008 v 22:07 | Pavel Koubek |  Člověk člověku
Je tmavá zimní noc. Na obloze ani hvězdička a nikde ani světýlko a vy se máte vydat na cestu do školy či do práce. Jak se cítíte ? Asi ne moc jistě a dáváte si velký pozor na cestu. Takhle nějak se cítí lidé se zrakovým postižením nejen za tmavé noci, ale i za bílého dne. Alespoň trochu se jim snaží posvítit na cestu projekt Světluška. Světluška je dlouhodobý, stěžejní projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu založený na solidaritě a dobré vůli lidí, kteří se rozhodli darovat nevidomým trochu světla. Světluška pomáhá dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením. Je oporou pro ty, které nelehký životní osud postavil před každodenní výzvu: znovu a znovu se učit životu ve tmě - bez pomoci jednoho z nejdůležitějších lidských smyslů. Patronkou projektu je zpěvačka Aneta Langerová. Světluška provází děti a dospělé s těžkým zrakovým postižením na jejich cestě k samostatnosti. Přispívá na speciální pomůcky jako jsou mluvící počítače či optické lupy, na vodicí psy, osobní asistenci pro zrakově postižené děti integrované do běžných škol. Podporuje zrakově postižené studenty. Financuje projekty, které rozvíjí talent a tvořivé schopnosti lidí se zrakovým postižením. Třeba 13-letá Ráchel od narození nevidí. Světluška jí přispěla na "mluvící počítač" a osobního asistenta, aby mohla chodit na běžné gymnázium. To je pouze jeden příklad, kdy Světluška pomohla. Více se o tomto projektu můžete dozvědět na adrese: http://svetluska.centrum.cz a ještě lépe můžete přispět přímo pomocí DMS na číslo 87777 zprávou ve tvaru DMS SVETLUSKA a pomoci tak rozsvítit další lucerničku Světlušky. Děkujeme.

Hvězdice

19. března 2008 v 22:06 Příběhy pro srdíčko
Zuřila strašná bouře. Ledové ostří větru se zařezávalo do vodní hladiny a zvedalo ji do obrovských vln bijících do pobřeží jako beranidla, které při návratu rozrývaly a obracely mořské dno jako obří pluhy. Vodní proud strhával malá zvířátka, která žila při dně, korýše a plže, a vyhazoval je desítky metrů na břeh. Bouře skončila stejně rychle, jako začala. Hladina moře se zklidnila a ustoupila o několik metrů. Pobřeží zůstalo pokryté blátem, ve kterém se zmítaly a umíraly tisícovky hvězdic. Bylo jich tolik, že pláž jimi zrůžověla. Ten zvláštní jev vzbudil pozornost mnoha lidí. Přijeli i televizní štáby, aby o podivném úkazu natočily reportáž. Mořské hvězdice se téměř přestaly pohybovat. Pozvolna hynuly. Mezi lidmi byl také jeden chlapec, který přišel s tatínkem. Smutně se na hvězdice díval. Všichni je jen pozorovaly a nikdo nic neudělal. Náhle se chlapec tatínkovi vytrhl z ruky, zul si boty a ponožky a rozběhl se na pláž. Sklonil, nabral do ručiček tři malé hvězdice a běžel je hodit do vody. Pak se vrátil a celou akci opakoval. Z betonového chodníku na něj zavolal nějaký muž: "Co to děláš chlapče ?" "Házím ty hvězdice zpátky, jinak tu na břehu všechny pomřou," odpověděl chlapec v běhu. "Ale vždyť jich tu jsou tisíce, stejně je nestačíš všechny zachránit," zavolal na něj muž. "A stejné je to i všude kolem, na tom nic nezměníš !" Chlapec se usmál. Vzal do ruky další hvězdici a hodil ji do vody se slovy: "Ale pro tuhle jsem to změnil !" Ten muž chvíli mlčel, pak se sehnul, zul se a slezl dolů na břeh. Začal sbírat hvězdice a házet je do vody. Za chvilku se k nim přidala dvě děvčata a už byli čtyři. Po chvíli bylo na pláži padesát lidí, pak sto, dvě stě, tisíc. A nakonec byly zachráněny všechny hvězdice. Aby se změnil svět, stačí aby se někdo, třeba maličký, odvážil začít. Z knihy Paprsek slunce pro duši Bruna Ferrero

Stoletý strom se za rok vypěstovat nedá

4. března 2008 v 21:58 | Pavel Koubek |  Archa
V těchto dnech se v mnoha obcích a městech rozhoduje o kácení stromů. Občané i firmy se stále v mnoha případech domnívají, že strom rostoucí na soukromém pozemku je možné pokácet bez jakéhokoliv povolení a mnohdy i bez vážného důvodu. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny to tak jednoduché není. V případě, že se jedná o strom mimo lesní pozemky o obvodu kmene větším 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí, je potřeba vlastnit ke kácení takřka vždy povolení obecního nebo městského úřadu. Povolení u těchto stromů není potřeba například, když strom ohrožuje bezpečnost (např. nalomené stromy po nedávné vichřici). Na základě žádosti vlastníka pozemku může být vydáno povolení ze závažných důvodů po posouzení zdravotního a estetického stavu stromu. V případě, že je strom pokácen bezdůvodně bez povolení, tak se majitel vystavuje finančnímu postihu. Závažným důvodem však není, jak si mnoho lidí myslí, padání listí nebo, že je strom moc veliký. Každý rok se na odborníky a nevládní organizace v tomto období obracejí lidé s prosbou o radu, jak zastavit mnohdy nesmyslné kácení stromů například z důvodu padání listí do okapů. Setkal jsem se i s odůvodněním, že je jednoduší krásný stoletý strom pokácet, než investovat několik tisíc do jeho údržby. I z těchto důvodu však některé úřady o kácení uvažují a vzrostlých stromů je stále méně. Když se kácení připravuje, tak je možné vždy požádat o přezkoumání Českou inspekci životního prostředí, nebo odbor životního prostředí městského úřadu s rozšířenou působností, nebo odbor životního prostředí krajského úřadu, které mají právo kácení zastavit. I když je po poražení stromu konstatováno, že byl pokácen bezdůvodně a bude stanovena pokuta, tak jej zasadit na původní místo již nelze. Sice umíme létat do kosmu a přenášet informace z jednoho konce světa na druhý, ale vypěstovat dvousetletou lípu za rok neumíme. Když by přistupovali generace před námi ke stromům jako my dnes, nemohli bychom se kochat krásou staletých lip a dubů, protože by se nikdy tohoto stáří nedožily. Obavy z další vichřice a možného poškození majetku padajícími stromy, by neměly být důvodem k jejich plošnému kácení, ale k velkému zamyšlení nad každým z nich.