Srpen 2010

Dny evropského dědictví u kaple sv. Anny

31. srpna 2010 v 13:20 | Pavel Koubek |  Probuzení kaple sv. Anny



V rámci Dnů evropského kulturního dědictví bude možné navštívit i kapli sv. Anny u Pelhřimova. Kaple je volně přístupná, ale v sobotu 18. září 2010 od 14,00 do 16,00 hodin si budete moci v kapli prohlédnout výstavu fotografií Probuzení kaple sv. Anny o zrození, zapomenutí a probuzení této památky a setkat se s lidmi, kteří usilují o její záchranu. Za dobrovolný příspěvek získají dárci originální keramickou cihličku.

Kaple sv. Anny byla postavena kolem roku 1700. Za minulého režimu nebyla možná její údržba a současné době ji tvoří takřka již jen obvodové zdi. Od roku 2007 se snaží o její záchranu Občanské sdružení Zelené srdce.
V letošním roce podporuje záchranu kaple Nadace VIA.

Ke kapli se dostanete polní cestou kolem zahrádkářské kolonie cca 200 za městem ve směru na Humpolec.

Další obnovený kříž

27. srpna 2010 v 8:52 | Pavel Koubek |  Zapomenutí svědkové
kdysi kolem něj vedla ze Zachotína cesta do polí. Dnes zůstal jenom kříž. Když mi ho komarád ukázal, zbyla místo litinového kříže jen hromádka trosek na soklu zarostém v kopřivách. Jestli ho někdo zničil úmyslně, či o něj zavadila zemědělská technika se zjistit nedá. Znovu jsme se do toho pustili. Vysekat kopřivy, vyčistit podstavec.  Odstranit zbytky zničeného kříže a upevnit kříž jiný.  Dnes už je kříž znovu opraven a snad tak zůstane.  Budeme jeho osudy nadále sledovat.

Závažné rozhodnutí

24. srpna 2010 v 10:25 Příběhy pro srdíčko
              "Jestli mě to nenecháš udělat, nemůžu jít do školy! Moc bych se styděla…. Je to strašně důležité, mami!" Alena se rozplakala. Byla to její nejúčinnější zbraň.
"Dobrá, dělej jak myslíš…" broukla matka a odhodila lžičku do dřezu. "Budeš vypadat jako strašidlo. Tím hůř pro tebe."
V dalších třiadvaceti rodinách se odehrála víceméně podobná scénka. Byly to děti z jedné třídy jedné školy. Toho dne učinili závažné rozhodnutí. Ale žáků v té třídě bylo 25. Takže jen ve dvacáté páté rodině bylo všechno jinak. Eva byla zosobněním obav, maminka a tatínek se jí snažili povzbudit. Holčička se již po dvacáté běžela podívat do zrcadla.  "Budou si ze mě dělat legraci, určitě. Vzpomeň si na Martinu, která mě nesnáší, nebo na Pavla…. Čekají jen na to." Velké slzy se začaly kutálet po dívčině tváři. Snažila se najít sportovní čepici, když si jí nasadila, byla ji troch širší. Tatínek ji klidně pozoroval: "Nic se neboj, Evičko. Brzo ti zase narostou. Na léčbu reaguješ moc dobře a za pár měsíců budeš v pořádku." "Ano, ale podívej se!" Eva před zrcadlem ukázala na svou lesklou a růžovou hlavu, která se odrážela v zrcadle. Léčení leukemie, kterou onemocněla před dvěma měsíci, způsobilo, že jí vypadaly všechny vlasy. Maminka ji objala: "Odvahu, Evi. Brzo si na to zvyknou, uvidíš…" Eva popotáhla, nasadila si čepici, popadla batůžek a vyrazila.
Před dveřmi třídy se jí srdce prudce rozbušilo. Zavřela oči a vešla.
Když je zase otevřela, aby trefila do lavice, uviděla něco zvláštního. Všichni, úplně všichni její spolužáci měli na hlavě čepici! Otočili se k ní, usmáli se, sundali čepice a zahlaholili: "Vítáme tě zpátky Evo!"
Všichni byli ostříháni dohola, dokonce i Martina, která byla tolik pyšná na své dlouhé vlasy, i Pavel a Lenka a Jakub a Veronika… Všichni. Vyskočili a objímali Evu, která nevěděla, jestli má plakat, nebo se smát a jen zašeptala: "Děkuji…"
Od stolku se usmíval i učitel Dohnal, který si vlasy neostříhal, protože byl holohlavý a hlavu měl jako kulečníkovou kouli.


Z knihy Pohlazení pro duši Bruna Ferrero


Letáčky a pohledy

21. srpna 2010 v 14:07 | Pavel Koubek |  Přednášky, výstavy a tak

Zelené srdce čas od času vydá letáček, či pohlednici a najdete u nás i tiskoviny jiných organizací. Prohlédnout si je můžete v galerii tržiště. Většinu zasíláme zdarma, nebo za dobrovolný příspěvek. Získat je můžete i na našich akcích a například v infocentru v Humpolci

Netopýři pod jednou střechou

21. srpna 2010 v 9:31 | Pavel Koubek |  Archa
Mezi zvláštní skupinu živočichů patří netopýři, protože jako jediní savci dokážou aktivně létat. Proto se jim také někdy říká létající myši, ale s drobnými hlodavci nemají mnoho společného. V minulosti byli často zobrazováni ve společnosti čarodějnic a drápek nebo křídlo z netopýra nesmělo chybět v žádném čarodějnickém lektvaru. Nejčastěji se s nimi setkáváme za letního soumraku, kdy je zahlédneme při lovu hmyzu nad rybníky, nebo kolem pouličního osvětlení.
Oni však s námi skrytě žijí takřka pod jednou střechou.
Na území ČR se vyskytuje celkem 21 druhů. Některé z nich se pro své životní nároky na Vysočině nevyskytují, nebo už díky změnám způsobeným člověkem vymizely. Setkat se můžeme především s netopýrem rezavým, vodním a velkým. Možná se ptáte proč chránit takové příšerky, ale netopýři patří k významným regulátorům hmyzu, který je jejich hlavní potravou. Za jednu noc dokáže jeden netopýr spotřebovat množství hmyzu tvořící až 1/4 jeho váhy a to může představovat až 1000 komárů.
Už jen proto si zaslouží naši pomoc a ochranu.
Jenou za základních podmínek pro jejich další přežití je ochrana letních a zimních úkrytů.

Netopýří rok

Netopýří rok začíná koncem zimy, kdy opouštějí hlavní zimoviště v podzemních prostorách a přesouvají se do letních úkrytů.
Na půdách budov, nebo ve stromových dutinách, vytvářejí letní mateřské kolonie tvořené především samičkami, které zde vychovávají většinou po jednom mláděti. Samečkové žijí v tomto období samotářským životem, či u některých druhů vytvářejí vlastní malé kolonie. Na začátku srpna vyletují na výuku lovu poprvé i mláďata, a tak je možné nad některými rybníky sledovat opravdové hemžení. Konec srpna je obdobím každoročního stěhování do přechodných úkrytů a setkávání samiček se samečky. S příchodem podzimu překonávají některé druhy netopýrů vzdálenosti i několika desítek kilometrů na zimoviště. Zimoviště musí splňovat základní podmínky a těmi jsou relativné stálá teplota, vlhkost a proudění vzduchu. S příchodem zimy upadnou do letargie, kdy sníží srdeční činnost a tím i výdej energie na minimum. Při násilném probuzení znamená každá minuta spotřebu energie na jeden den spánku a proto může každé vyrušení představovat smrtelné ohrožení.

Netopýři na návštěvě
     
Koncem léta mohou večer mladí nezkušení netopýři vlétnout do domů. Není nutné propadat panice a bát se, že se vám zamotají do vlasů - to je jen pověra.
Většinou stačí jen na několik minut zhasnout a netopýr sám vylétne.
V případě nálezu spících netopýrů za bílého dne postačí nechat otevřené okno a počkat až se tmou netopýři vylétnou a potom okno zavřít. Když už je nutné netopýra odchytnout, tak opatrně s použitím rukavice, nebo požádejte o pomoc ochránce přírody, kteří mají již s odchytem zkušenosti.

Pod jednou střechou

Přirozeným úkrytem netopýrů jsou jeskyně, dutiny ve stromech a škvíry pod kůrou. Se změnami v krajině se naučili využívat i lidské stavby.
Domov jim poskytují půdy kostelů, zámků a dalších podobných budov, ale i chat a chalup a v posledních letech také různé škvíry v panelových domech a bytovkách. Při rekonstrukcích a opravách bychom měli myslet na to, že zde s námi pod jednou střechou mohou žít tito zajímavý tvorové a vždy lze najít řešení, jak jim zbytečně neublížit.
Na půdách jejich přítomnost prozradí hromádky trusu a pískání, ale ve škvírách a větracích otvorech panelových domů o nich ani nevíme a jejich přítomnost se zjistí až při zahájení stavebních prací. Myslete na ně.

Stavební záměr je vždy vhodné předem konzultovat s odborníky, kteří určí druh netopýra a na základě průzkumu konkrétní situace vám poradí nejvhodnější řešení.

Podrobné informace o ochraně netopýrů naleznete na webu České společnosti na ochranu netopýrů na adrese: www.ceson.cz     

Co můžete udělat Vy ?

-          Stavební práce provádět v období nepřítomnosti netopýrů v úkrytu - u letních kolonií je to období od konce srpna do března a u zimovišť od dubna do října.
-          Zachovat vletové a výletové otvory, které netopýři používají (uzavřením otvorů zabráníte nejen návratu netopýrů do úkrytu, ale můžete v něm uvěznit například matky s mláďaty a odsoudit je tak k pomalému umírání).
-          Opatření proti vnikání holubů do půdních prostor provést tak, aby byl zároveň umožněn přístup netopýrů.
-          Pro impregnaci dřeva použít prostředky co nejméně toxické pro netopýry a použít
je v období jejich nepřítomnosti v úkrytu.
-          V případě, že není možné zachovat stávající úkryt, zajistit, aby mohli netopýři vylétnout a nemohli se před jeho uzavřením vrátit zpět (lze spolehlivě uskutečnit pouze v období březen-duben nebo září-říjen).
-          Ztrátu úkrytu lze částečně nahradit umístěním speciální netopýří budky.
-          V případě nálezu poraněného netopýra v kraji Vysočina kontaktujte Stanici ochrany fauny Pavlov na tel. 569721293
-          V případě úmyslného zabíjení netopýrů v kraji vysočina kontaktujte příslušný referát životního prostředí městského úřadu, nebo Českou inspekci životního prostředí Havlíčkův Brod na tel. 569496111

kniha Krajem zapomenutých svědků

21. srpna 2010 v 9:28 | Pavel Koubek |  Zapomenutí svědkové
Krajina - projíždíme ji každý den při cestě do zaměstnání a nebo do školy,
ale co o ní vlastně víme ?
Dokážeme si všimnout nenápadného kamenného křížku, nebo polorozpadlých Božích muk ukrytých v hustém keři ?
Kdo je zde postavil a proč ? Co se zde stalo ?
Známe pověst, která se vypravuje o skále nad vesnicí či o pokladu nalezeném pod starou hruškou ? Proč se však zajímat o krajinu a obracet do minulosti, když je potřeba jít stále kupředu k novým počítačovým programům, rychlejším automobilům a větším ziskům ?
Kromě několika počítačových programátorů však neznám člověka, který by se nezastavil
u kříže v polích pod kvetoucí lípou, neposlouchal bzučení včel v její koruně a nezadíval se do daleka.
Z pozapomenutých pověstí se dozvíme mnoho zajímavého o historii vlastní a získáme jiný pohled na věci současné i budoucí.
Krajina nebude
jen prostorem, který nás obklopuje a velkou stavební parcelou, kterou je potřeba zhodnotit novými silnicemi, halami továren a supermarketů. Bude popsanou knihou,
na jejíchž stránkách došlo k mnoha událostem, k mnoha dnes již skoro zapomenutým příběhům…
Spousta kapliček, křížů a smírčích kamenů je již nenávratně zničena a spousta památných stromů pokácena.
Možná i o to cennější jsou ti svědkové, kteří zůstali…..
Vydejte se tedy se mnou na putování krajem zapomenutých svědků, ve kterém nejsou důležité letopočty, jména postav a pravdivost příběhů, ale místa, kterých dotýkají. Centrem našeho putování bude Želiv se starobylým klášterem a naše cesty se vydají do okolí měst
Pelhřimova, Humpolce, Pacova,
Kamenice nad Lipou, Počátek na okrese Pelhřimov a nakoukneme i
do okresů Havlíčkův Brod, Jihlava a Tábor.

Pojďte, vydáme se na cestu…….  



knížka
Knihu Krajem zapomenutých svědků můžete stále ještě zakoupit v knihkupectvích v Pelhřimově a v Humpolci a v Nové tiskárně v Pelhřimově.